Královiny

31.03.2009
Co se píše v Protokolech sionských mudrců o tunelu Blanka

Jednoho zaráží, jak jsou novináři ochotní citovat paranoidní myšlenky kohokoliv, kdo má podle nich k nějaké věci co říci, i když by místo sepisování článku raději měli dotyčnému doporučit kvalitní lékařskou péči. Členka petičního výboru Chceme pravdu o tunelu, ekoložka Neela Winkelmann-Heyrovská, tak v závěru rozhovoru pro Literární noviny tvrdí, že aféra s Kaplického Chobotnicí měla jen „co nejdéle odpoutávat pozornost od skutečnosti, že dochází k nevratnému zničení Letenské pláně" výstavbou tunelu Blanka, součásti vnitřního silničního okruhu. Celé spiknutí přitom bylo opravdu rafinované: „Na staveništi několik měsíců chyběla investorská tabule, což podporovalo domněnku mnoha lidí, že jde o výkopy ke knihovně. Podle nás se Národní knihovna do prostoru na Špejchaře u vjezdu do tunelu nemohla vejít, ani se nikdy neměla postavit. Pana Kaplického aféra jistě stála zdraví a možná nakonec i život. Domnívám se, že je první obětí tunelu Blanka." Jeden se spíš domnívá, že by lidé hlásající bludy měli být citováni na odborných psychiatrických fórech a nikoliv v takzvaném seriózním tisku. Představa, že se několik desítek lidí včetně mezinárodní komise architektů, prezidenta, primátora a ředitele Národní knihovny tak či onak podílelo na zamaskování zahájení stavby tunelu Blanka, má asi stejný vztah k realitě jako přesvědčení, že za zničením Dvojčat stojí Mosad spolu s CIA. Ale kdo ví, co všechno Winkelmann-Heyrovská může ještě vyčíst třeba z Protokolů sionských mudrců.

Celý článek

30.03.2009
Fritzl je světoobčan aneb Kdyby Romové uměli zdít sklepy

V takzvaných tradičních společnostech nedochází k tak hrůzným činům, jaké spáchali Josef Fritzl či sestry Maurerovy, tvrdí Marek Kerles v Lidových novinách v článku Proč Romové nemají Fritzla. Jednoho z takových vývodů bere fantas: dějiny lidstva zřejmě byly takových hříchů prosté, to až nyní je vymysleli v Rakousku či Itálii. V Lidovkách stačí jedna věta romistky Evy Davidové o tom, že o podobně rafinovaném případu věznění a týrání příbuzných u Romů neslyšela, a už z toho vyvozují, že v tradičních společnostech s menší ochranou soukromí k ničemu takovému dojít nemůže. Jenže fakt, že Romové často žijí v nestandardních podmínkách a neumí si pořádně vyzdít sklep, nic neříká o tom, zda někteří z nich dlouhodobě nezneužívají a nějakým způsobem nevězní své děti. Takové zločiny se totiž odehrávaly ve všech dobách a kulturách – jsou ovšem natolik strašné, že bychom rádi našli kus nezkažené civilizace, abychom si udrželi iluzi o dobré podstatě našeho lidství. A to je stejná hloupost jako myšlenka, že k dětem jsou mírnější třeba v Kolumbii.

Celý článek

26.03.2009
Když rodí mimozemšťanky aneb Babybox do každé rodiny!

Zdá se, že babyboxů, do nichž můžete odložit čerstvě narozené dítě, nebude nikdy dost. Aspoň podle jejich propagátora a vydavatele literárního časopisu Divoké víno Ludvíka Hesse určitě. “Byl bych rád, kdyby se mi podařilo otevřít sedmdesát babyboxů – zhruba tolik bylo dříve v zemi okresů. Je to ale jen orientační číslo, protože by jich bylo potřeba ještě víc,” zdůraznil nyní v obsáhlém rozhovoru v Týdnu. Je to pěkná ukázka faktu, jak se snad bohulibý, i když víc než sporný (o nějakém snížení  počtu novorozenců odhozených do popelnic nemůže být řeči) záměr změní v surrealistický projekt uspokojující něčí ego. A pročpak tedy potřebujeme babybox v každé Horní Dolní? “Představte si cizinku, která porodí mimo zdravotnické zařízení a najednou má s tím děťátkem vyhledat ve vzdáleném městě malinkou bedýnku. Nedovedu si představit, že by na první pokus našla například babybox ve Fakultní nemocnici Olomouc,” říká Hess. Jiné ženy jsou podle něj tak chudé, že dokážou zajít leda za roh, ale je pro ně problém dojet s dítětem padesát kilometrů autobusem. Jeden ale považuje takový výčet za příliš strohý: chybí v něm třeba mimozemštanka, jíž se porouchal létající talíř, nebo Australanka, která se k nám prokopala skrz zemské jádro, ale už nemá sílu se vrátit i s děckem domů. Hesse by asi nejvíc potěšilo, kdyby se babybox instaloval do každé domácnosti. Vzhledem k tomu, že každý rodič měl někdy aspoň chvíli chuť svého vřískajícího potomka odložit, jistě by nad vytížeností babyboxů ryčel blahem. Nemluvě o počtu rozhovorů – to by ho snad kleplo dřív, než by stačil nainstalovat babybox na Měsíci pro kosmonautky.

Celý článek

25.03.2009
Regulujme idioty aneb Z holek je upha mrte hezka sasa

Nad úrovní českého jazyka by neměli bdít lingvisté, je potřeba uvolnit pravidla pro jeho používání v psané formě – zhruba to nám sdělil lingvista Václav Cvrček v Respektu. Podle něj “není pravda, že by jazyková výchova postavená na memorování pravopisných zásad pomáhala zlepšovat vyjadřovací schopnosti žáků” a “za celou dobu, kdy je u nás v širším měřítku jazyková regulace prováděna, nikdo nenabídl jediný důkaz, že ji jazyk či společenství mluvčích potřebuje.” Zdá se, že Cvrček plně zaujat svými myšlenkami příliš nesleduje dění kolem sebe, jinak by do důkazů narazil za pár minut čelem. Kdyby totiž zabrousil třeba do internetových diskusí pod seriálem Comeback, nestačil by se divit větám “hej jko ja chci aby saša byla takova jaka je to je dobej dil ale ja chci mit v 4.1.comeback” nebo “no newim asi nehce uz bejt takova najivka aby si ji nikdo nevsimal atd.chce se zviditelnit dobre saso do tohotohotoho” či “z holek je upha mrte hezka sasa”. Jistě, můžeme to brát jako důkaz, že se memorováním mnozí žáci prostě nic nenaučí, jakž takž gramotné věty ostatních diskutujících ale ukazují, že práce učitelů češtiny smysl má. Kdyby jí nebylo, byla by kopytem psána většina podobných příspěvků. To je ale marginálie oproti tomu, o co jde ve skutečnosti: přestanete-li totiž idioty regulovat, začnou brzy říkat “demogracie” a upalovat čarodějnice.

Celý článek

22.03.2009
„Opilý“ Pavel Landovský aneb Svědectví o prorůstání světa policie a médií

Novináři nás stále zásobují spekulacemi o propojení světa zločinu a politiku, jednoho by ale víc zajímalo skutečné propojení světa médií a policie. A nejde jen o úniky informací z různých spisů, ale i mnohem běžnější situace, které zavánějí na sto honů korupcí a šikanou. Jakou asi náhodu novináři narazili třeba na silniční kontrolu zabývající se hercem Pavlem Landovským. Že by díky službě „Policie na telefonu"? A odkdypak je prohřeškem oprávněná stížnost – byť pronášená poněkud emotivně – na to, že se policista nepředstaví a že vás nějací cizí lidé točí na kameru? A zatímco by se takový Karel Nešpor se 0,22 promile v krvi válel pod stolem, psát o této hodnotě o opilosti u Landovského může být leda zlá poťouchlost. Jednoho přitom fascinuje, že policie hned zatepla výsledek měření sdělí všem okolo. Ale co čekat od policistů, kteří si dosti běžně nechávají peníze vybrané z pokut, a od novinářů, kteří ani nepoznají, že tomu chlapci na fotce cosi chybí.

Celý článek

21.03.2009
Filozofové lidská práva nepotřebují

Hospodářská krize je vítanou příležitostí pro hlasatele nových utopií – čím ušlechtileji jejich horování pro nové uspořádání světa zní, tím víc bychom se před nimi měli mít na pozoru. Ideolog (jednomu cosi brání užívat slovo filozof, i když tento ideolog sám sebe tak označuje) Josef Šmajs napsal v Mladé frontě Dnes, že krize je „patrně příznakem skrytého strukturního nesouladu lidské kultury s přírodou. (...)." A recept na tak závažný problém? „Pokoušet se regulovat (...) kořistnický vztah ekonomiky k Zemi až (...) v oblasti konečné osobní spotřeby lidí je nelogické. (...) Skutečné řešení této krize by mělo spočívat (...) v odvaze politiky regulovat kulturu s ohledem na přírodu." Jinými slovy: nemá cenu se zabývat třeba tím, že by se přijímaly zákony podporující alternativní zdroje energie, je nutné úplně změnit samotnou lidskou civilizaci. A protože Šmajs mezi negativy současného světa zmiňuje, že „běžným spotřebním předmětem se stala materiálově a energeticky náročná technika, běžné se stalo každodenní používání automobilů či služební a turistické cestování do vzdálených zemí", není potřeba velké fantazie k tomu, abychom si jím vysněnou lidskou kulturu představili jako civilizaci uměle udržovanou v době kamenné. A jakékoliv myšlenky na růst by v ní mohly být tvrdě trestány, vždyť přece nejde o nic menšího než o přežití lidstva. „Opojení z konzumu, z rozšiřování svobody a nedotknutelných lidských práv bledne před tím, že celá lidská kulturní epopej může z lidské viny předčasně skončit," píše Šmajs. Jeden spíš ale bledne před tím, že se tito ideologové před nějakými těmi nicotnými lidskými právy nezastaví: je pak v pokušení nezastavit se ani před jejich právy a jednu jim šmajsnout dřív, než bude pozdě.

Celý článek

19.03.2009
Coming out Jiřího Peňáse podruhé

Jiří Peňás nás neustále “nenápadně” přesvědčuje o své menšinové sexuální orientaci. V rozhovoru s malířem Jiřím Davidem v Týdnu se stal jakýmsi průvodcem po výstavě a z poněkud uspávacího povídání (zkuste si něco přestavit, když píše: “Obraz je z velké části stříbrně monochromní, spodní část je černá, cosi prosvítá.”) vás pod delší chvíli probere až otázka téměř na závěr. “No tady ten obraz výstižně pojmenovaný Zezadu je pořád dosti šokantní. Pěkně vyvedený řitní otvor...” říká Peňás. A David odpovídá: “Prostě mě fascinuje ženské tělo. Chtěl jsem tam mít víc obrazů rozkroků, ale už se sem nevešly. A není to řitní otvor, ale vaginální.” Je zřejmé, že po letech pozorování řitních otvorů už ten vaginální poznáte těžko (a Snídaně šampiónů už jistě byla odložena do knihovny před drahně lety), přesto by člověk čekal před takovým rozhovorem důkladnější studium tématiky. Možná se ale Peňás stydí, v tom případě mu nabízíme drobné školeníčko (mladším 18. let klikání zapovězeno): vaginální otvor nalezne zde, zatímto řitní tu. A tady jest správné umístění obou. Důkladně prohlédnout, vytisknout na barevné tiskárně a nosit na výstavy!

Celý článek

Další přírůstek do zoo: veřejnoprávní divadelní kritik

U některých článků očekáváte podpis „Apríl" na konci nebo aspoň náznaky spikleneckého pomrkávání autora, že žertuje. Jenže když jde o státní peníze, zřejmě se kulturním činitelům udělá před očima vlčí mlha a i jindy rozumní lidé jsou schopni vyplodit nápady hodné desetiletého dítěte, mezi nimiž chybí snad jen požadavek na financování operního souboru hluchoněmých. Tentokrát přišel se svou troškou do mlýna Petr Pavlovský v Divadelních novinách, podle něhož divadelním kritikům nehrozí nic menšího než absolutní vyhynutí, protože nemají šanci přežít v nehostinném prostředí komerčního světa. Ale nebojte, hned má po ruce řešení: „Spatřoval bych jistou naději v návrhu, aby jednotlivá krajská hejtmanství vydávala veřejnoprávní krajské deníky. Jakož nekomerční noviny by nejenom mohly, ale dokonce byly povinny solidně referovat o regionálním divadelním dění, tím spíš, že je to umění dotované z regionálních peněz a sloužící občanům." I když pomineme žonglování s termíny (veřejnoprávní noviny vydávané hejtmanstvím jsou cosi jako slon s přirozeně blond vlasy), jeden nechápe, že Pavlovský nikdy neviděl periodika vydávaná radnicemi. Že by politici podpořili noviny plné nekomerčních recenzí a intelektuálních debat, je prostě asi tak pravděpodobné, jako že objevíte rozumný článek na stránkách KSČM. Ale pozor, Pavlovský se hned tak nezastaví: „Mohl by existovat celostátní elektronický seriózní veřejnoprávní časopis, zpočátku třeba jen týdeník, který by měl plně profesionální parametry." Jednomu takové bizarní nápady nejdou na rozum, dokud ovšem vzápětí neobjeví větu: „Musel by mít ale kvalifikovanou, důvěryhodnou redakci, která by byla zárukou odborné úrovně." Pokud Pavlovský potřebuje práci, měl to říct rovnou a ne se předtím ztrapňovat takovými články.

Celý článek

17.03.2009
Židé nebyli Čechoslováci aneb Smrt bombou je důstojnější než smrt plynem

Pozoruhodná čísla o ztrátách na životech v Protektorátu Čechy a Morava přinesl časopis Týden: “V letech 1939-1945 zahynulo asi 300 tisíc Čechoslováků, z toho 40 až 60 tisíc lze považovat za oběti protinacistického odporu a odboje (například až 5 tisíc vojáků Svobodovy armády, 8 tisíc obětí náletů – včetně náletů v Říši při totálním nasazení, 560 letců RAF). Největší ztráty utrpěli Židé: ze zhruba 118 tisíc Židů jich nepřežilo 80 tisíc.” Jednomu jde z těch čísel hlava kolem. Byli Židé Čechoslováci, nebo nebyli? A pokud byli, kdepak se nám ztratilo těch 160 či 180 tisíc lidí, kteří neprováděli ani protinacistický odpor, ani neskončili v plynu? A když je řeč o protektorátu, tak proč ti Čechoslováci? Na takové otázky ovšem z uvedených čísel odpovědět nelze, ve skutečnosti totiž jde o počet mrtvých z území Československa (ovšem bez těch “stojících na nesprávné straně”) a počet mrtvých Židů z protektorátu. Mnohem pozoruhodnější ovšem je, když se oběti bombardování zahrnují pod protinacistický odpor, zatímco oběti plynových komor nikoliv. Zřejmě tedy bylo statečnější a důstojnější (jak jinak si vysvětlit slovo odpor) stát v nesprávnou dobu na nesprávném místě, protože v koncentračním táboře jste jenom ztráta – Hitlerovi prostě tak nějak ujela ruka na kohoutku s plynem. Je jasné, že v Týdnu citují z příručky, ale možná by se nad čísly měli nejprve zamyslet, než je publikují. Větší výpovědní hodnotu než takto spatlané statistiky má totiž věta: “Nějací mrtví byli.”

Celý článek

15.03.2009
Jaký vibrátor asi vymyslí počítač?

Lidský mozek je prý 38krát výkonnější než nejrychlejší superpočítač na světě. Někdo možná může být takovým objeven potěšen, jenže bychom se měli spíše třást hrůzou. Vždyť co nás asi čeká ve světě řízeném počítači, když lidé dokážou takové pozoruhodné kousky, jakým je připevnění vibrátoru na elektrickou pilku nebo víra, že se v záhybu něčího polštáře objevila tvář Ježíše Krista. Nehledě na to, že si mnozí z nás myslí, že má smysl půjčovat peníze státu. Jak asi vypadají 38krát stupidnější nápady?

Celý článek

7.03.2009
Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš…

Když vám jde o nějaké zájmy, není nad to vzít nějakou ušlechtilou myšlenku a mlátit jí druhé po hlavě. Kupříkladu tu, že česká literatura zahyne, pokud stát nebude každý rok dotovat 20 milióny ročně literární časopisy. To nám vzkázali šéfredaktoři pěti z nich, kteří ministra kultura varovali nad nedozírnými následky snížení státní dotace. „Literární periodika jsou páteří literárního života, tříbí myšlení o literatuře, poskytují důležité informace o nových směrech, autorech a o knižním trhu, podílejí se na utváření hodnotových kritérií. Zajišťují nezbytný komunikační prostor mezi autory a čtenáři, uchovávají literární tradice a kontinuitu české literatury," píšou v otevřeném listu. Jeden by snad vyšel na náměstí demonstrovat, kdyby vzlyky šéfredaktorů nebyly poněkud narušeny články některých aktivistických novinářů, kteří – v dobré snaze pomoci – jim podtrhávají nohy. Jedním z nich je Jaroslav Formánek z Respektu, podle něhož jsou Češi kabrňáci – jejich literární časopisy jim závidí Rakušané, nic srovnatelného není ani ve Francii. Jeden je zaražen poprvé: že by snad literatura mohla úspěšně přežít i bez literárních časopisů? To se ve světle varování šéfredaktorů zdá skoro k neuvěření. Formánek také naznačuje, že bez časopisů by nebylo kde objevovat originální díla vznikající na „periferii" uměleckého světa. A vida, která v této souvislosti jmenuje: koláže Jiřího Koláře, knihy Jaroslava Haška či Bohumila Hrabala. Jeden je zaražen podruhé: nějak si totiž není schopen vzpomenout, které státem dotované literární časopisy tyto autory v jejich době objevily. Vzpomenout si ani nejde, Formánek totiž nechtěně ukázal, jaká je pravda: vliv literárních časopisů na objevení toho či onoho autora nebo na utváření hodnotových kritérií je – přiznejme si to – více než mizivý. A až na některé čtvrtletníky jsou navíc tak nekvalitní, že je nečtou ani lidé „od fochu". „Díky" státním dotacím si totiž téměř každý ze zhruba deseti lidí, kteří umí o literatuře něco smysluplného napsat, založil svůj časopis. A protože je sami nepopíšou, musejí dát příležitost těm méně nadaným, jejichž texty by v normální konkurenci neobstály. Pokud tedy tyto časopisy nebudeme objevovat na stáncích, literatura rozhodně nezahyne. A pokud snad zahyne, tak si nic jiného nezaslouží.

Celý článek

5.03.2009
Psát se dá i s hlavou v rektu

Úcta k zasloužilým se někdy v literárních kruzích projevuje až opravdu bizarními formami. Že knihy korespondence Voskovce a Wericha jsou plné chyb, o tom už psal Vladimír Just. Přičítal chyby těm, kteří připravené texty kontrolovali, protože práce editora, profesora Ladislava Matějky, „je prostě úctyhodná, nezpochybnitelná." Sám Just se nakonec podílel na revizi třetího dílu korespondence a vida, opět je v něm různých pochybení jako máku. A opět za to mohou ti, kteří texty kontrolovali a nikoliv ten, kdo je připravoval. Jak totiž napsal Martin Machovec v obtýdeníku Tvar: „Veškeré kritické výtky (...) nemají nikterak snížit práci prof. Matějky, a to i kdyby dále jmenované nedostatky šly zcela na jeho vrub." A nebo: „Je-li autorem takovýchto vysvětlivek sám prof. Matějka, nezbývá než opakovat, že jemu osobně za ně vinu opravdu neklademe." Jeden je rád, že máme jasno: když jste dostatečná šajba, můžete klidně připravit texty k publikování tak, že ani tým redaktorů a odborníků nedokáže vychytat všechny chyby, protože vaše zásluhy jsou prostě nehynoucí. A druhý poznatek je ještě cennější: literární kritiky je možné psát i po hmatu – na papír totiž nevidíte, máte-li hlavu až po ramena v něčích útrobách.

Celý článek

4.03.2009
Krásná a úžasná s kosmetikou Ježíše Krista

Jistá kosmetická firma přišla na úžasný nápad spojit svou nabídku s propagací Velikonoc. "Před dvěma tisíci lety Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Velikonoce byly první svátky, které křesťané slavili. Předchází jim čtyřicetidenní přípravná doba – tzv. postní doba, která začíná POPELEČNÍ STŘEDOU," dozvíte se nad obrázky šampónu a tělového mléka. "VELKÝ PÁTEK je den hlubokého smutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tento den lidé dodržovali přísný půst. Nesmělo se hýbat se zemí, do níž byl položen Kristus, proto se nepracovalo na poli ani v sadu, nesmělo se také prát prádlo, protože by ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve," píšou nad krémy na nohy (zřejmě kdosi ve firmě viděl video ze mše, jen si nevšiml popisky "Zelený čtvrtek"). Jeden je z takového spojení obchodu a víry nadšený, jen kdyby to nezůstalo na půl cesty. Co takhle speciální edice parfému Ukřižování? Nebo rady, jaké oční stíny se hodí na Velký pátek? Či popelec s tím úžasným matným leskem, který letos tak frčí? Hostie, po kterých se zaručeně zhubne? Biče na velikonoční noční hrátky? Šik trnová koruna? Recept na koktejl Kristova krev? I když – hlavně že už obchodníci konečně přišli na to, že není efektivní prodávat jen Vánoce.

Celý článek

3.03.2009
Prezident Beneš byl nekrofilní opičák :-)

Indolence zřejmě nemá žádné hranice. Pokaždé si myslíte, že hranici blbeckosti už nepůjde překonat a vida – on to někdo dokáže. Vysokou laťku ovšem nyní nasadili v Britských listech, když začali používat smajlíky nejen v článcích, ale i v titulcích. A nikoli v titulcích ledajakých. Autor napíše nějakou neuvěřitelnou pitomost a přidá smajlík, aby bylo vidět, že to zřejmě nemyslí vážně. „Zločinní Češi jsou komunistickým rasistickým kontrarevolučním národem :-)", napíše Karel Dolejší a jeden se nemůže udržet smíchy. Jindy zase autor chce asi ukázat, jak je nějakou věcí pobaven: „ČR ve ´východní Evropě´: Přesvědčujte Západ, že tomu tak není :)", napíše Jan Čulík, ostatně mistr v oboru, jak dokládá jiný jeho výtvor: „70 procent evropských absolventů anglických vysokých škol nesplácí půjčky na školné :)". Nelze se ubránit dojmu, že jde o moc zdařilé ukázky skutečnosti, že články je možné psát nejen perem, ale i lopatou. A co teprve když nám Čulík sděluje: „Český stát si samozřejmě může odhlasovat norimberské zákony. Odvolávat se na to, že zákony schválil parlament, a tak cizinci budou deportováni, případně (uvidíme, zda na to dojde :) ) půjdou do plynu. :) Sledujte ale, jak na to bude reagovat vnější svět." Takové věty si snad není možné vysvětlit jinak, než že redakce Britských listů už byla do plynu transportována, samozřejmě rajského.

Celý článek