Královiny

29.12.2008
Zítra se bude mr..t všude

Slovo krize se pro novinářskou obec stalo atraktivním zaklínadlem. Končí televizní pořad, ve kterém se jeden tajtrlík snaží o návrat na obrazovku? Je to výsledek světové finanční krize. Oběsí se ředitel ruské automobilky? No samozřejmě jde o důsledek krize. Přestávají k nám jezdit turisté? Ó ano, krize. Atakdále atakdále. Nejde totiž o to, aby ten který článek vypovídal cosi o realitě, ale aby byl co nejčtenější. A slovo krize je v dnešní době tím nejspolehlivějším tahákem. Zdá se, že je dokonce už lepší než slovo sex. Jak jinak si totiž vysvětlit, že jej začínají užívat i ti, kteří se doposud ukájeli psaním článků dokazujících, že nejlepšího orgasmu dosáhneme o úplňku na portugalské pláži v náruči yorksirského teriéra pomatlaného čokoládou. A jaký že má krize vliv na náš sexuální život? Inu, záleží na tom, které médium sledujete. Zatímco čtenáře Blesku čekají zlaté časy, které si zpestří všelijakými příručními pomůckami, divákům televize Nova v příštích měsících pšenka nepokvete, protože nebudou mít na sex pro samou depresi ani pomyšlení. Jeden až závidí, s jakým nasazením nám předkládají novináři své prognózy: buď se bude souložit víc, nebo míň, ale možná také úplně stejně. Ještěže ta média máme, bez takových informací bychom souložili úplně živelně, krize nekrize.

Celý článek

15.12.2008
Případ Kundera: co tomu říká detektiv Štika

O případu návštěvy policejní stanice Milanem Kunderou zkraje padesátých let už intelektuálové a média přemlela ledacos. Pozoruhodné je, že debata brzy sklouzla k jednomu konkrétnímu papíru a jeho validitě. Jednoho proto napadlo přizvat k debatě i detektiva Štiku, toho plešatého filutu s brýlemi a buřinkou. Na dotaz blogera se podrbal za uchem a váhavě začal: „Milan Kundera je slavný spisovatel? Nevím. Asi žil v jiné době než já. Nebo v jiné zemi? Nicméně svůj odborný názor na celý případ sdělit mohu: Paní Militká vypověděla, že její manžel řekl o panu Dvořáčkovi Milanu Kunderovi. Já sice na svědectví hodně dám, ale je to jen jeden zdroj, takový důkaz by obstál leda v Ohníčku. Jenomže pak badatel Adam Hradilek našel v archivu dokument ukazující, že pan Kundera byl na policii, kde podezřelou osobu, tedy zmíněného Dvořáčka, skutečně nahlásil. Rozumíte, kdyby si Militká vzpomněla na Kunderu až po nalezení onoho dokumentu, to by byla jiná, to bychom takový dokument museli považovat za opravdu jediný důkaz a být k němu mnohem skeptičtější. Ovšem v tomto případě vznikla výpověď paní Militké ještě před nalezením policejního zápisu – ten je pak důkazem podporujícím prvotní výpověď. Nestačí tedy pouze říci, že nějaký nadstrážmistr napsal do dokumentu blud, musíme se ptát, jak by o tomto zápisu mohla vědět Militká. On by to totiž byl velký zázrak, který se v detektivce ani ve skutečném životě nepřihodí, kdyby Militká označila za podezřelého Kunderu, přičemž by se až poté ukázalo, že před více než půlstoletím jistý policejní důstojník smolil do hlášení z lenosti či náhlého pomatení totéž. A pokud paní Militká onen dokument neznala a vše nasvědčuje, že není možné, aby jej znala, pak logicky směřujeme k jedinému závěru: Milan Kundera na policii byl a ono udání je skutečně jeho dílem." Tolik detektiv Štika, který nezná spisovatelský věhlas Kundery a mohl se na jeho případ podívat střízlivýma očima starého praktika.

Celý článek

5.12.2008
Nebetyčná idiocie na Britských listech

Napsal jsem Janu Čulíkovi z Britských listů, aby mi sdělil, zda je blbej nebo navedenej, když vydává tak hrozný plátek, se kterým většina nás pravičáků nesouhlasí. Odpověděl, ať se laskavě starám sám o sebe, protože on si za svým deníkem stojí. Z analýzy dvou řádek jeho dopisu ovšem vyplývá, že Čulík je úplně nezodpovědný vydavatel. – No dobře: takovou hloupost autor těchto řádek neudělal a udělat nemíní. Nemůžete ale podobný nápad nedostat, když na Britských listech najdete Čulíkem ostře komentovanou korespondenci jednoho sprosťáka se senátory. Jan Matuszek jim napsal: „Dobrý den, můžete nám prozradit, co jste dostali za velezradu spáchanou na České republice souhlasem s instalací radaru v Brdech? 70 % obyvatel je proti, nehledě na postoj okolních států EU vyjma Polska. Hanba vám, doufám, že nebudete mít klidné spaní." Většina senátorů na to pochopitelně vůbec nereagovala, dva se krátce a zdvořile ohradili, pouze Jaromír Štětina se pustil do obsáhlejší argumentace. Kdyby Matuszek přišel s takovým materiálem do normálního deníku, ocitl by se jeden z redaktorů v nepříjemné situaci, neb by musel tomu pánovi s krhavýma očima a divným pohledem vysvětlit, že takové počínání prostě není salonfähig. Jenže v „deníku o všem, o čem se v České republice příliš nemluví" to chodí jinak. Janu Čulíkovi se rozšíří zorničky a hle, co vydedukuje: „Stojím nad odpověďmi tří senátorů, jediných, kteří se vůbec obtěžovali na voličům dotaz odpovědět, v nevěřícném, němém úžasu nad neobyčejně nízkou úrovní jejich strategického politického uvažování. (...) Jak můžou být čeští senátoři tak hloupí? Oni nikdy nevystrčili nos za humna? Nerozumím této nebetyčné idiocii." Analyzovat takovým způsobem třeba věty Jiřího Lišky „Klidné spaní budu mít, až tu bude stát americký radar. Možná, že také časem pochopíte, že Senát dobře rozhodl. I když to vám, ani sobě vlastně nepřeji.", to není úkol pro obyčejný mozek. To chce být opravdovým specialistou na nebetyčnou idiocii.

Celý článek

1.12.2008
Indická média jsou pokrytecká

Jednoho udivuje, jak je pro některé snadné zvednout při psaní prapor morálky a otloukat nám jej o hlavu. Nyní byl zřejmě na řadě Zdeněk Wognar v Britských listech. Obviňuje média z pokrytectví, protože zatímco rozsáhle informují o útoku v Bombaji, v roce 1992 o pogromu na muslimy ze strany hinduistů převážně mlčela, ačkoliv tehdy se oběti počítali v tisících. Wognar dovozuje, že když před 16 lety nebyli zabiti a zraněni žádní občané západní civilizace, mohla se média pokrytecky tvářit, že jde ´pouze´ o jakési rozbroje mezi různorodou populací Indie. „Jiný postoj ovšem mají západní média k nynějším událostem v Mumbay – Bombaji. Při nich bylo zabito okolo 200 občanů Británie a USA. A to je strašná nehoráznost, že ano? Jacísi Asiaté si dovolí sáhnout na příslušníky bílé rasy, že ano?" táže se ironicky Wognar. Odmyslíme-li si fakt, že se Wognar neobtěžoval ověřit si počet zabitých, má v zásadě pravdu, že západní média považují za důležitější zprávu o „mrtvých bílých" než o pogromu na muslimy či hinduisty. Začne-li z toho ovšem vyvozovat závěry o pokrytectví, demagogie v rouše morálním začne slavit Vánoce. Počínání západních médií totiž ve skutečnosti svědčí o jediném: jejich čtenářům, posluchačům a divákům prostě mnohem víc záleží na zprávách, které se tak či onak dotýkají jejich života. Masakrují-li v bombajském hotelu bělochy, snadno si představíte, že byste mohli být na jejich místě, zatímco rodilým Indem se ani při nejlepší vůli nestanete. Stejně tak nás zajímají zprávy o důlním neštěstí u nás či v blízkém Německu spíše než tatáž událost v Číně. Není to ovšem doklad našeho pokrytectví – ukazuje to, že víc nás přirozeně zajímají věci, které mohou mít vliv na náš život. A nejde také o nějaký zavrženíhodný jev „západní" civilizace: bylo by stejně hloupé obviňovat po wognerovsku třeba právě indická média z pokrytectví proto, že informovala o velkém vlakovém atentátu v Madridu méně než o občanské válce na blízké Srí Lance.

Celý článek