Královiny

2.02.2010
Hrabě Jan Pavel II. Sacher-Masoch

Jednoho vždy potěší novinky z katolické církve. Zvláště zajímavá musí být kniha monsignora Slawomira Odera, který se ve Vatikánu stará o proces svatořečení Jana Pavla II. Podle Odera měl minulý papež ve svém šatníku opasek, který používal jako bič, protože chtěl zažívat utrpení. „Jeho nejbližší okolí mohlo na vlastní uši zaznamenat, že se Jan Pavel II. sebemrskal během svého působení v Polsku i ve Vatikánu," napsal Oder. Bič si papež dokonce bral na letní dovolenou na zámek Gandolfo. Jeden soudí, že tato zpráva skýtá naději pro vyznavače jistého druhu sebenásilí, zvláště pokud by v papežově šatníku našli vedle biče i podvazkové pásy a nějaký ten obleček z latexu. Na druhou stranu by jej možná tito lidé do spolku nevzali, protože se papež bičem třeba jen tak šolíchal, neb, jak píše Oder, „je těžké říci, k jakému prahu bolesti se přiblížil."

Celý článek

1.02.2010
Otázka dne: Kolik mohou akvarijní rybičky dostat za vraždu?

Je zajímavé pozorovat, jak se nás různí aktivisté snaží nasměrovat zpět do středověku. Jedni chtějí, abychom jedli jen to, co je vypěstováno v okruhu pár kilometrů, jiní by nám zase nejraději zakázali cestovat kvůli negativnímu vlivu našich maličkostí na Matku Zemi. Hrdými nositeli největšího zákroku (těžko v takové souvislosti použít slovo pokrok) se ale mohou stát Švýcaři, kteří se v referendu rozhodnou, zda budou domácím zvířatům přidělováni advokáti. Je to sice zatím jen na ochranu jejich práv, doufejme ale, že ona práva budou brzy následována i povinnostmi, neb jedno bez druhého nedávalo v žádném systému příliš valného smyslu. A tak se snad brzy dočkáme procesů proti psům, kteří pokousali člověka, či myším plenícím úrodu (ve středověku padaly rozsudky vyhoštění do 14 dnů, z čehož ovšem byly vyňaty myši přestárlé, gravidní a nedospělé). A jistou radost by mohli mít i zoofilové, protože konečně budou mít i spolupachatele (varující by pro ně ovšem mohl být fakt, že člověk býval za tento skutek obvykle oběšen, zatímco zvíře dostalo pár ran holí a napomenutí).

Celý článek

25.01.2010
Vládnoucí gender Kopice neutrálně nás popíše

Genderové válečnice (není to asi korektní, avšak válečníků je mezi nimi nemnoho) slaví první vítězství ve státních orgánech. Ministerstvo školství totiž změnilo záložky na své webových stránkách – jinde obvykle zvou ke vstupu do příslušné sekce novináře, ministerstvo používá slovo média. Další záložky měly dříve stránky připravené pro učitele, sportovce nebo vědce. Teď se jmenují neutrálně vyučující, sportující a věda. „Docela jsme se ale při té úpravě nadřeli," uvedla mluvčí resortu Kateřina Böhmová. Baže, a to se jeden moc těší, jak se nadřou na ostatních ministerstvech. Třeba na stránkách ministerstva průmyslu se zřejmě dozvíme něco o ochraně spotřebujících namísto spotřebitelů, ministerstva zdravotnictví a zahraničí se budou muset nějak vypořádat s informacemi pro cizince (hostující?), ministerstvo zemědělství přejmenuje Portál farmáře na Portál farmařících a samotná vláda by měla změnit záložku „členové vlády" na „vládnoucí". Jak se ministerstvo financí vyrovná se záložkou „daňoví specialisté", to tedy jeden netuší, ale genderoví jazykobrusiči jistě něco vymyslí. A až tu náročnou práci dokončí, je možné začít přejmenovávat státní úřady. Vždyť samotné slovo úřad není příliš genderově korektní. A jakousi vítěznou tečkou by mohla být změna názvu ministerstva školství na ministerstvo blbství. Udělat z mateřského jazyka dřinu, to se totiž hned tak někomu nepovede.

Celý článek

18.01.2010
Komunistická revoluce wikipedistická aneb Enver Hodža předběhl dobu

Podivuhodné závěry týkající se komunistického albánského diktátora Envera Hodži se lze dočíst na české Wikipedii. Tak kupříkladu: "Je ovšem třeba vidět, že na některá opatření, jakkoli pokroková, ještě nebyla zralá doba. Např. v roce 1967 byla Albánie vyhlášena prvním ateistickým státem na světě." Nebo: "Enver Hodža zdůrazňoval, že proti náboženství musí být používáno pouze přesvědčování, politická a ideologická práce, nikoli donucování. Významná část obyvatelstva však byla stále nábožensky založena a protináboženská opatření v nich jistě důvěru v Albánskou stranu práce a socialismus neposílila. O tom svědčí i opětovný rozmach náboženství po kontrarevolučním převratu na začátku 90. let." A také: "I přes izolaci v mezinárodních vztazích dosahoval socialismus v Albánii významných úspěchů. V roce 1966 byl schválen zákoník práce, který zaručoval právo na práci všem občanům po 15. roce, osmihodinovou pracovní dobu, šestidenní pracovní týden, placenou dovolenou, pracovní ochranu a sociální zabezpečení. Docházelo ke sbližování životní úrovně fyzicky a duševně pracujících a pracujících ve městě a na vesnici. Zlepšovaly se životní podmínky a bylo kultivováno prostředí, budovány sociální objekty a parky. Bylo zavedeno odměňování podle množství a kvality práce, s důrazem na kolektivní normy. V zájmu hospodářství a rozvoje socialismu vyžadovalo albánské vedení od občanů střídmost, ale nikoli donucováním k asketismu, nýbrž zavedením velmi nízkých cen předmětů denní spotřeby a vysokých cen luxusních a nadstandardních věcí." Atakdále atakdále. Jeden je v rozpacích: musí vláda lidu i skončit komunistickým převratem i v encyklopedii? 

Celý článek

14.01.2010
Píseň pro pedofily: Když jde malý bobr spát

Kanadský historický časopis Bobr si po 90 letech musel změnit jméno, protože kvůli svému názvu byl jeho obsah webovými filtry často blokován jako pornografický. Jeden si myslí, že to je ale pouhý začátek boje s bobry. Přejmenovat bychom totiž měli třeba i kontroverzní román „Hoši od bobří řeky", o písničce pro pedofily „Když jde malý bobr spát" ani nemluvě. Jeden se také bojí až pomyslet, jak si webové vyhledávače mohou vykládat plnění skautských bobříků. Zdá se, že nám jazykové bohatství okrajuje nejen politická korektnost, ale i pornografie. Už dávno nepoužíváme kdysi nevinná sousloví jako „malá čubka" nebo „vlhká číča" a teď nám seberou i starého dobrého bobra (po novu by to mohl být „vodní savec s velkým ocasem", ale obávám se, že ani tento název neprojde). Brzy tak budeme za heslem „Zabij bobra, zachráníš strom." hledat zločin proti lidskosti. Možná je čas, aby feministky zdvihly svůj prapor proti této nespravedlnosti, vždyť už Spirituál kvintet kdysi zpíval, že „musíš za svým bobrem stát".

Celý článek

13.01.2010
Pokřivený obraz básníka aneb Kdo si zaslouží tři sezóny v pekle

Jeden musí obdivem padnout na zadek před bystrými duchy, kteří chrání naše literární dědictví před znetvořením. Jedním z největších takových hrdinů je editor Martin Machovec, který pečuje o odkaz básníka Egona Bondyho a který nyní upozornil na pokřivený obraz tohoto autora ve filmu Tři sezóny v pekle. Ve svém článku pro obtýdeník A2 konstatoval, že těžko můžeme ignorovat rozpory mezi polofiktivním-polofaktografickým příběhem a konkrétními historickými souvislostmi. Jeden se zděsil, co že to filmaři ve filmu zvrzali takovým způsobem, že Bondyho pověst nenapravitelně zkazili. Udělali z něj dělníka nebo snad nedej bože hlasatele kapitalismu? Kdepak, něco mnohem horšího. „Filmaři si z Bondyho básní vybrali hlavně takové, v nichž se nešetří vulgarismy, což bohužel pohled na Bondyho básnické dílo velice zkresluje a dělá to z jeho autora v očích neinformovaných diváků až jakéhosi zvráceného skatologa či koprolalika, a tedy básníkově literární pověsti značně škodí," píše Machovec. Jeden je opravdu pobouřen, že filmaři nevytvořili odbornou komisi za předsednictví Martina Machovce, který by jim vysvětlil, jakým způsobem je nutné Bondyho vykládat. A mělo by se jít mnohem dál: takové komise je nutné ustanovit u všech našich národních velikánů a snad raději vůbec u všech lidí od literatury. Ani si raději nepředstavovat, co všechno by nás totiž mohlo potkat, kdyby umění bylo nejsvobodnější lidskou činností. Pozitivní ovšem je, že u Martina Machovce taková komise v budoucnu nebude potřeba: pokřivit jednorozměrnou úzkoprsou postavu totiž hned tak nelze.

Celý článek

7.01.2010
Skvělá akce slovenských policistů aneb Drogy jsou lepší než výbušnina

Jeden je nadšený bezpečností akcí slovenských policistů, kteří podstrčili člověku odlétajícímu do Irska do zavazadla výbušninu a zapomněli jí tam. Přesto je taková akce málo radikální: vždyť co legrace by si třeba užil občan mířící do Thajska, kterému by do kufru přibalili půl kilogramu heroinu. A co takhle výtisk koránu s návodem na domácí výrobu bomb dát muži snědšímu muži s plnovousem, který se chystá do Izraele? Nebo DVD s dětským pornem staršímu chlápkovi cestujícímu kamkoliv? Mein Kampf německému turistovi? Monografii o Tchaj-wanu občanovi Čínské lidové republiky? Jeden lituje, že policejní fantazie bohužel je zatím velmi omezená.

Celý článek

11.12.2009
Pomočíme vaše hroby aneb Umění reklamních agentur

Jeden nemůže vyjít z údivu, čeho všeho se lze bát. Na hrůzu filmové kritičky Ireny Hejdové z Daniela Landy nyní navázala Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti ProCulture. Její obavy se týkají mlčení o činu Ondřeje Brodyho a Marka Meduny, kteří před nedávnem pomočili hrob Jindřicha Chalupeckého na Olšanských hřbitovech: „Umělci se běžně vyjadřují ke společenským tabu a zpochybňují hodnoty, to je zcela v pořádku. Druhou, neméně důležitou rovinou je, jak se s tím dokáže vyrovnat okolí. Zdali to pasívně přijme, nebo dokonce vytěsní, či z toho vyvodí debatu, na které se ukáží určitá rizika nebo nedostatky jako v případě akce Brodyho a Meduny, kdy ani Společnost Jindřicha Chalupeckého nijak veřejně nezareagovala. A to je velice nebezpečný signál. Odkazuje k tomu, že společnost není schopna odmítnout ani reflektovat extrémní názory. Umění totiž funguje jako lakmusový papírek společenských hodnot. Je to signál, že je něco v nepořádku," řekla Smolíková. Jeden naprosto souhlasí: pokud nějací troubové vykonají nehorázný čin, je potřeba na něj ihned razantně reagovat. Jen tak se o celý čin začnou zajímat média, což oněm troubům zajistí slávu a následné zakázky. Kam bychom totiž přišli, kdybychom se odmítli zúčastnit se této hry, při níž se umělci spolčují s masmédii a propagují sami sebe reklamními akcemi. Třeba by někteří z nich museli začít malovat, a to by byla vážně hrůza.

Celý článek

7.12.2009
Otázka dne: Komu se líbí džíny „Made in Osvětim“?

Jeden je šťastný, že podnikatelé jsou čím dál vynalézavější v roztáčení kol kapitalismu. Zvláště ho potěšila zpráva, že ve Švédsku začínají prodávat luxusní designérské džíny s visačkou místa výroby „Made in North Korea". Tři mladí odborníci na reklamu tím prý chtějí zvýšit kontakt s izolovanou komunistickou zemí. „Důvodem bylo přiblížit zemi, se kterou je velmi obtížné dostat se do kontaktu," řekl podle Lidových novin jeden ze zakladatelů značky. Tak to má být: chcete-li zlepšit kontakt s nějakým lágrem, je dobré v něm začít vyrábět. Škoda jen, že švédští mladíci nepoukázali na podobně prospěšnou spolupráci z minulosti – tenkrát šlo o úzkou kooperaci chemické společnosti I. G. Farben a koncentračního tábora Osvětim.

Celý článek

5.12.2009
Otázka dne: Který kritik chtěl políbit spisovatele Cempírka?

Když se provalilo, že mladou česko-vietnamskou spisovatelkou Lan Pham Thi je ve skutečnosti spisovatel středního věku Jan Cempírek, všichni začali rozebírat, jak moc úsudek literárních kritiků ovlivnil fakt, že román považovali za výpověď  Vietnamky o Česku. Jednoho by ovšem mnohem víc zajímalo, jaký vliv mělo na uvažování kritiků jejich libido. Představte si to: kritik dostane do mailu fotografii mladé pohledné – a když dokázala napsat román, tak i inteligentní – dívky. Píše jí mail, v němž jí lehce podkuřuje, že je milá a chytrá, o ona mu zpátky odpovídá, jak moc jí je líto, že se nemohou setkat osobně a že jistě zajdou do čajovny, až se vrátí. Šťastný kritik vyrábí kladnou recenzi, aniž by tušil, že se právě stal hlavní postavou v pokračování filmu Tootsie. Jeden tu korespondenci nezná, moc by ale nedal za to, že je od Cempírků slyšet hurónský smích a že několik literárních kritiků ho nezabije jen proto, že je nepolíbil. 

Celý článek